--- 20 let Xychtu 13.1.2018 ---

Strom

Jsem strom osamělý v poli,
míza v kmenu naděje
Mám listy, které bolí
ohýbání větrem jedů

Jsem muzeum lužních lesů,
v žilách střepy olova
Mám listy, které pálí...

Všechno vídím,
jak světlem dýchám,
všechno cítím,
jak vítr šeptá

Bezcitným stíním,
procitlé chytám,
jak vítr prosí,
ať neusychám

Jsem večeří ostrých pil,
palivem zimomřivců
Mám kořeny, jež hnijí
ranami od slepých rýčů

Kácí mne pro psaní keců
a na vytírání zadků
pánu bez citu a mozku...

Všechno vídím,
jak světlem dýchám,
všechno cítím,
jak vítr šeptá

Bezcitným stíním,
procitlé chytám,
jak vítr prosí,
ať neusychám

Jsem nápojem lesních včel
Jsem pergamenem básníků
Mám hnízda nadějí...

...a vítr prosí,
ať neusychám...



Ohodnoť text (1 = nejhorší; 5 = nejlepší ):
(hodnotilo 2733 čtenářů; průměr 2.96)

       1              2              3              4              5        

Dokument je XHTML 1.1 a CSS validní.
V případě jakýchkoliv problémů technického rázu piště, prosím, na webmaster@xychty.wz.cz.
All rights reserved, Dero © 2004